Skoro všechny odborné články již jsou ze starého blogu doktorka-se-srdcem.blog.cz přestěhovány (a na těch pár zbylých "čekatelů" je v příslušné rubrice uveden odkaz). 😊

středa 7. února 2018

Mentální anorexie a bulimie: Když zrcadlo lže a duše hladoví

Padají a znovu vstávají. Jako bájný Fénix z popela. Odsuzují se a týrají. Svůj život zatím žít neumějí. Přejít na druhou stranu barikády se podaří jen některým. Těm silnějším. Těm, co přestanou poslouchat zrádný vnitřní hlas. Možná byste chtěli vědět, jak je poznat, co jim hrozí a zda se jim dá nějak pomoct. I o tom bude dnešní článek.


MENTÁLNÍ ANOREXIE (ANA)

Existují speciální brýle, které své nositelce ukazují deformovaný obraz. I přes objektivní vychrtlost v nich při pohledu do zrcadla vidí něco mezi tuleněm a hrošicí. Jsou to "brýle" anorexie (anorexia nervosa). Muži trpí anorexií v daleko nižší míře: na deset žen připadá jen jeden muž. U bulimie je tento poměr o něco nižší, protože je u obou pohlaví častější.

Mentální anorexie se vyskytuje nejčastěji u 15-19letých (výjimkou nejsou ale ani 12leté). Anorexie je především nemocí duše a problémy s jídlem maskují jen to, co je pod povrchem. Nemocné hladoví především po lásce, uznání a pochopení a vylepšením postavy si slibují ŘEŠENÍ svých problémů.

Spouštěčem této nemoci mohou být např. hloupé poznámky spolužáků, rozchod nebo nedostatek zájmu rodičů, ať už skutečný či domnělý. V pozadí bývá perfekcionismus. U mnohých dívek však není možné vypozorovat žádný viditelný spouštěcí mechanismus, anorexie se jednoho dne prostě nenápadně přikrade.


BULIMIE (MIA)

Po 3 - 5 letech je mentální anorexie někdy vystřídána bulimií (bulimia nervosa) či se s ní prolíná. Pocity viny po nájezdech na ledničku, konající se minimálně 2krát týdně, následné zvracení a stupňující se nenávist k vlastnímu tělu, které je beztak spíše vězením. Tak to jsou dvojčata, Ana (mentální anorexie) a Mia (bulimie) v celé svojí kráse.


ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ (BINGE EATING)

V posledních letech se vyčleňuje ještě další samostatná jednotka, a to binge eating disorder, záchvatovité přejídání, které se vyznačuje opakující se ztrátou kontroly a konzumací velkého množství jídla i přes pocit sytosti. Hlavním rozdílem od bulimie je absence pravidelného kompenzačního chování, např. v podobě cvičení nebo zvracení.

Anorexie / bulimie

Dodatek pro redaktory z velkých serverů (a osoby jim podobné): nekopírujte, prosím, bez mého výslovného souhlasu celé odstavce. V mých článcích je spousta specifických prvků, co nikde jinde nenajdete. Pokud už se budete chtít inspirovat, obtěžujte se alespoň s přeformulováním vět. Co se týče pracně vytvořené a tabulky a jejího překladu z němčiny: místo kopírování vám nic nebrání vložit odkaz na tyto stránky!


PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY JAKO POMALÁ SEBEVRAŽDA ANEB ĎÁBELSKÉ NAŠEPTÁVÁNÍ

Hlas anorexie, zprvu tiše, později čím dál hlasitěji, posuzuje či spíše odsuzuje vše, co hostitelka dělá. Samozřejmě se zvláštním zřetelem na její postavu a záležitostí týkajících se jídla. Hlas anorexie, to opravdu není nadsázka. Tímto slovem totiž samy anorektičky popisují své vnímání.

Poruchy příjmu potravy, zejm. anorexie, se vyznačují zvýšeným prahem bolesti (necitlivost k bolesti) a velmi SILNOU VŮLÍ. A tu dívky bohužel používají proti sobě. Anorexie se každá desátá postižená zbaví pomocí vysokého výkupného. Zaplatí svým životem. Jedno z pěti úmrtí není následkem špatného zdravotního stavu vlivem podvýživy, ale skutečná sebevražda.


AŽ DOSÁHNU VYSNĚNÉ VÁHY, ZAS ZAČNU JÍST ANEB BOD, Z NĚHOŽ NENÍ NÁVRATU

Mnoho nemocných se mylně domnívá, že až dosáhnou své cílové váhy, s hubnutím přestanou. Pravda je však zcela jinde. Čím více se do bahna anorexie tyto dívky propadají, tím menší šance je vymanit se z bludného kruhu a začít normálně jíst. Je to jako droga, která postupně převezme nad člověkem kontrolu. Po překročení určité neviditelné hranice se lze jen velmi těžko vrátit zpět.


NEGATIVNÍ ROLE INTERNETOVÝCH SOCIÁLNÍCH SÍTÍ V ANOREXII


  • Osamělost a sociální izolace je průvodním jevem anorexie. Nedostatek sociálních kontaktů bývá nahrazen virtuálním světem. Blogy anorektiček nejsou nebezpečné proto, že by se pomocí nich někdo po přečtení "nakazil" anorexií či bulimií (jeden z častých argumentů), nýbrž proto, že se tyto osoby na těchto blozích VZÁJEMNĚ PODPORUJÍ A POROVNÁVAJÍ. Chce-li být anorektička hvězdou, musí jíst méně, než její blogové kamarádky. Že nejde jen o teorii, dokládá následná citace:
"Když mi ale řekla, že musela snít tohle a tohle anebo že trošku přibrala, byla jsem navenek ta, co jí litovala a rozuměla. Vnitřně jsem byla na vrcholu blaha a cítila, že mám navrch. Pokud mi ale řekla nějaký její úspěch, který se mi zdál lepší, než co se povedlo mně, měla jsem výčitky a nadávala si a ještě více cvičila" (ze článku Zkušenost s mentální anorexií; celý seriál najdete zde: 1, 2). Stejný fenomén popisuje ve své práci i Brandtlová.
  • Dalším jevem, neméně závažným, je SDÍLENÍ NEVHODNÝCH INFORMACÍ typu "co dělat, když mám hlad", jak nejlépe obelhat rodiče (např. jak a kde zvracet) apod. Bouchnout se pořádně do hladového břicha, tak to je ještě ta nejlepší varianta. Asi byste se divili, co všechno se dokáže zrodit v anorektické hlavě, nad některými radami opravdu zůstává rozum stát.
  • V neposlední řadě sem patří THINSPO (THINSPIRATION). Jde o obrázky extrémně hubených (anglicky thin) osob, které mají dívky motivovat a inspirovat k dalšímu hubnutí. Anorektičky si bohužel neuvědomují, že fotografie jsou z velké části záměrně počítačově UPRAVENÉ, aby na nich známí lidé vypadali hubenější.
Smazáním pro-ana blogu sice anorektičce nepomůže, jak v diskusích zaznívá, ale nevidím jediný důvod, proč jim ulehčovat rozvoj jejich choroby. Kontakt s virtuálním světem stejně neztratí, protože se většinou přesune na jiný portál. Tam už ale blogování nebývá tak snadné, kontakt s ostatními nemocnými bývá méně intenzívní - a o to jde. Problém Blog.cz je totiž v propagaci blogů: to je to malé okénko, co se na blozích ukazuje. Tohle nenápadné okénko zajistí anorektičce kontakt s dalšími podobně postiženými bez jakéhokoli úsilí.


STUDIE PROKAZUJÍCÍ ŠKODLIVOST PRO-ANA NEBO PRO-MIA KOMUNIT

V letech 2006 - 2007 došlo k nárůstu pro-ana a pro-mia stránek o celých 469 %! V současnosti, jak se zdá, nikdo skutečný rozsah není schopen monitorovat. Studie z roku 2008 (Lusková, Blinka, Šmahel) prokazuje negativní vliv virtuálních skupin pro-ana blogů na chování v reálném světě. Dívky se v těchto společenstvích jen utvrzují ve svém patologickém chování. V jiném výzkumu (Csipke a Horneová, 2007) se uvádí, že po přečtení stránek s tématem anorexie nebo bulimie následuje ČASTĚJŠÍ vážení, zjišťování tělesných rozměrů, hladovění a zvracení. Stejná studie odhaluje i největší slabinu těchto internetových sociálních sítí: patří-li dívka do některé z těchto komunit (např. pro-ana), šance, že vyhledá odbornou pomoc, je daleko menší. Pak už by totiž do této komunity nepatřila!

Bakalářská práce na toto téma odhaluje zajímavou skutečnost: samotné anorektičky si až na výjimky myslí, že pro-ana či pro-mia blogy mohou mít na někoho negativní vliv! Jen se samy z této skupiny jaksi vyčleňují a myslí si to pouze o jiných. 😉

Jestli tedy tohle nejsou pro někoho dost pádné argumenty na smazání blogu, tak už tedy nevím… Jediným maličkým plusem je zmenšení jejich izolace, naprosto ho ale převálcují zmíněné zápory.


JAK POZNAT ANOREKTIČKU


Strach z tloušťky (tlustá rovná se nepřijatelná, potažmo nehodná lásky)


Intenzívní strach, z byť jen maličkého zvýšení hmotnosti, je neustále přítomný. Často se váží a pronásledují ji obavy z každého našlápnutí na váhu. Pokud je anorektička k jídlu nucena, každé sousto je pro ni utrpením a připadá jí, jako by do ní proudilo něco nepatřičného. Jednu sušenku je anorektička schopná uždibovat hodinu!

Po jídle přicházejí výčitky. Hlavní starostí je, jak zase dostat jídlo z těla ven: cvičením až do úplného vyčerpání, pomocí laxativ čili projímadel, nebo jiných látek. Některá v nevědomosti sáhne i po klystýru, což, mimochodem, už moc nepomůže. Hlavní trávení totiž neprobíhá v tlustém střevě.


Zkoumání kalorií a joulů a neustálé zabývání se jídlem


Anorektička si vše připravuje bez tuku a detailně zkoumá a bádá, než vůbec nějakou potravinu vloží do košíku. Také studium kuchařek může být její hoby, dokonce i vaření! V hlavě jí krouží nikdy nekončící běh myšlenek směřující od jídla k jeho vypuzení a zpět k jídlu, protože i anorektik má hlad.


"Už jsem jedla" aneb Sedmilhářka


S jídlem se dívky uchylují do ústraní. Není-li zbytí, v jídle se bude rýpat a poleví-li vaše pozornost, nenápadně ho přesune třeba do tašky a cestou někde vyhodí. Máte-li u někoho podezření, sledujte zejména to, zda daná osoba PŘED VÁMI něco opravdu snědla. Nevěřte nikdy větě "už jsem jedla".

Lhaní je na denním pořádku a dívky se v něm brzy stávají opravdu přebornicemi. Jeho cílem je zbavit se co nejefektivněji narušitele anorektického řádu. Pokud v roli rodičů máte tendenci podlehnout ujišťování, že "už je přeci vše v pořádku", důvěřujte, ale prověřujte. Ostatně, ke snazšímu podvádění rodičů slouží právě uzavíraná internetová přátelství, kde si blogerky ochotně radí, jak rodiče obalamutit.


Návštěva WC během jídla nebo těsně po jídle


Jistěže mnozí z nás jsou na toaletu během jídla nebo po jídle. Ale pokud zrovna netrpíme akutním onemocněním zažívacího traktu, nezdržujeme se v těchto prostorách tak často ani tak dlouho, jako anorektik.

Pohyb, jehož intenzita po jídle narůstá


Jídlo chce prostě za každou cenu nemocná vypudit ven, takže vychází na dlouhé procházky, dělá stovky dřepů denně apod. až do úplného vysílení. Bohužel skutečné množství pohybu vám může dlouho unikat, protože anorektička může cvičit převážně V NOCI. Když dívka vysílením omdlí, nikdo u toho není…


Rituály


Tohle je velmi častým rysem, který je částečně způsoben i tím, že anorexie se mnohdy pojí s obsesí (obsedantně-kompulzivní porucha, OCD). Anorektička má svoje zavedené rituály, a pokud je něco naruší, těžko se s tím vyrovnává. K větší psychické rozladě stačí někdy i jen posunutí doby jídla.

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Russell%27s_Sign.png

Tělesné změny


To, že dívka přestane menstruovat nebo jí buší srdce, rozhodně nepoznáte pouhým pohledem. Je-li jí ale STÁLE ZIMA, bývá doslova promodralá chladem a začíná se náhle oblékat do velmi volného oblečení, zpozorněte. Zvláště v tom případě, pořídila-li si dotyčná náramek v červené barvě, což značí sympatie k anorexii, nebo fialový pro bulimičky.

Na rukou si všímejte, zda nemá tzv. Russelovo znamení (autor obrázku: Kyukyusha, Wikipedie). Jde o zvýšené rohovatění kůže a oděrky na hřbetní straně kloubů dominantní ruky vlivem otěru o řezáky při opakovaném vyvolávání dávivého reflexu.





Příznaky a následky mentální anorexie/bulimie aneb Rukověť začínající anorektičky


(KOLÍSAVÁ) TĚLESNÁ HMOTNOST:
http://1.1.1.5/bmi/nd02.jxs.cz/654/976/02ee6c5089_104795440_o2.jpg
Prosím nekrmit!
  • Úbytek hmotnosti o 15 % ve srovnání s očekávanou hmotností nebo BMI rovný či nižší než 17,5 je jen jedním z kritérií anorexia nervosa neboli mentální anorexie, nikoliv však jediným!
  • Váha se nemusí nutně jen propadat dolů, v období záchvatů žravosti může klidně poskočit i směrem opačným. Striktní oddělení mentální anorexie a bulimie NENÍ často možné. Z toho plyne, že i normální váha, nebo dokonce (momentální) nadváha, mentální anorexii NEVYLUČUJE (argumenty anorektiček o jejich přiměřené hmotnosti tak postrádají smysl).

(NE)VÝKONNOST:
  • V důsledku velké ztráty hmotnosti i vlivem poruchy krvetvorby se objevuje bledost.
  • Spavost nebo naopak poruchy spánku,
  • slabost, únava (až opakované ztráty vědomí), snížená výkonnost jsou dalšími projevy. Roztržitosti nebo poruch paměti ve škole či v práci si všimne okolí často jako první.

PSYCHICKÉ PROJEVY:
  • plačtivost, psychické rozlady
  • deprese
  • nutkavé myšlenky týkající se zejména jídla

NEUROLOGICKÉ PORUCHY:
  • křeče a tetanie (brnění prstů nebo jazyka nebo svalové křeče vlivem zvýšené nervosvalové dráždivosti na podkladě nedostatku minerálů)
  • k anorexii může patřit dokonce i snížení zrakové ostrosti a také hemeralopie neboli šeroslepost

ZUBY:
    https://sk.wikipedia.org/wiki/S%C3%BAbor:Oral_Manifestation_of_Bulimia..jpg
  • V důsledkučastého zvracení (i 6 - 8krát denně), dochází k erozi zubní skloviny a rozsáhlým zubním kazům vlivem rozleptání kyselinou chlorovodíkovou přítomnou v žaludečních šťávách. Další názorné obrázky torza chrupu najdete zde (1, 2). Kdyby se někdo podivoval, proč jsou na snímku (autor: Jeffrey Dorfman, Wikipedie) horní zuby tak krásné, nechť se podívá lépe. Jde totiž o zubní náhradu!

TRÁVICÍ SYSTÉM:
  • zhoršená evakuace žaludku (jeho zpomalené vyprazdňování)
  • obstipace (zácpa)
  • nebolestivé zvětšení slinné příušní žlázy (nemocná vypadá, jako kdyby měla příušnice)
  • častější výskyt pankreatitidy, tj. zánětu slinivky břišní (uvádí se, že intenzita bolestí je téměř nesnesitelná)
  • Do výčtu možných komplikací samozřejmě patří i zánět nebo v krajním případě perforace jícnu.

POHYBOVÝ APARÁT:
  • výrazná svalová slabost z nedostatku svalové hmoty
  • edémy (otoky) vznikající zejména následkem chybění bílkovin
  • osteoporóza (předčasné řídnutí kostí) může vyústit až v námahové zlomeniny, tj. fraktury bez účasti úrazového mechanismu

HORMONÁLNÍ PŘÍZNAKY:
  • Amenorea: Menstruace může v důsledku úbytku hmotnosti zcela ustat. Bere-li žena hormonální antikoncepci, pseudomenstruační cyklus se samozřejmě normálně objevuje. Následkem vymizení menstruačního cyklu je neplodnost, která může být i trvalá. I v případě vyléčení duše (či alespoň kompenzace psychického stavu) a získání milujícího partnera je pak žena někdy odsouzena k údělu žít bez dětí.
  • Rozvine-li se anorexie plně před pubertou, dochází k opožděnému nástupu puberty (pubertas tarda) a vývin sekundárních pohlavních znaků, jako je růst prsou a zaoblení boků, se přeruší. Někdy může dojít až k zástavě růstu. Mít "zastydlou pubertu" je tedy opravdu možné - a žádná legrace to není.

ZMĚNY V KRVI A IMUNITNÍM SYSTÉMU:
  • Hladiny kortizolu, tj. hormonu vyplavujícího se při stresu do krve, jsou zvýšené, hodnoty pohlavních hormonů (LH, FSH a estradiolu či u mužů testosteronu), tyroxinu a volného trijodtyroninu (hormony štítné žlázy) naopak snížené.
  • Obsah minerálů v krvi je také nižší, přičemž nízká hladina draslíku může vyústit v závažné poruchy srdečního rytmu. Naopak hladina cholesterolu stoupá (hypercholesterolemie). V neposlední řadě může dojít k poruše acidobazické rovnováhy, zejména vlivem užívání laxativ nebo iniciací zvracení, a k poruše glukózové tolerance (předstupeň cukrovky).
  • Postižená je i KRVETVORBA, objevuje se anemie (chudokrevnost, tj. snížení počtu červených krvinek), leukopenie (snížený počet bílých krvinek) a/nebo trombocytopenie (nízký počet krevních destiček). Nedostatek červených krvinek znamená mj. únavu, bledost a zadýchávání, nedostatek bílých krvinek hraje roli v imunitě a náchylností k infekcím a destičky chybí při srážení krve. Proto anorektičky mívají sklon ke krvácení, a to včetně krvácení do sliznic. Často nacházíme petechie, drobná tečkovitá krvácení.

KREVNÍ OBĚH:
  • Příšerná zimomřivost, kterou dívky dříve či později trpívají, je jeden z důležitých příznaků. Souvisí mj. i se sníženou tělesnou teplotou (hypotermie). Vrstvy oblečení nebo deka příliš nepomáhají.
"Spala jsem pod třemi dekami. Máma nevěděla, co už na mě nandat, abych se přestala klepat zimou." (ze článku Zkušenost s mentální anorexií, 5. část)
  • Krevní tlak klesá a dochází k hypotenzi,
  • srdeční činnost se zpomaluje (bradykardie) a ani srdeční arytmie (poruchy srdečního rytmu) nebývají vzácné.
  • V důsledku nedokrvení dochází k periferní cyanóze, tj. k modrání okrajových částí těla, někdy má kůže modře mramorovaný vzhled. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že tělo se snížením tepu, poklesem tlaku a změnou barvy pomalu připravuje na věčný spánek…

KŮŽE, OCHLUPENÍ A VLASY:
  • Hojení ran je zpomaleno, kůže je suchá, vlasy často zvýšeně vypadávají a výjimečně dochází v pozdním stádiu i k alopecii (plešatosti). Kde by se ve vyhladovělém těle taky měly vzít živiny na obnovu buněk a tkání…
  • Naopak může dojít k nárůstu velice jemného chmýří na pokožce (tzv. lanugo), zejména zad a tváří, podobně jako to mají miminka.
  • Nehty bývají lámavé a lze na nich mnohdy vidět podélné rýhování, které vzniká opět v důsledku nedostatku živin.

SLIZNICE:
  • bolavé ústní koutky
  • záněty v dutině ústní a na jazyku
  • Se zvracením se mnohdy pojí i chraptivý hlas.


POMOC PRO ANOREKTIČKY I JEJICH RODINY

Kromě jakékoliv psychologické nebo psychiatrické poradny jsou k dispozici tato centra:



TERAPIE PORUCH PŘÍJMU POTRAVY

Kromě hospitalizace, která je někdy nutná, jde především o psychoterapii, v ideálním případě se léčbě podrobí celá rodina. Stacionář, který pacientky navštěvují v pracovní dny, usnadní přechod z hospitalizace do normálního života. Samozřejmě jej ale mohou využít i nemocné, které svůj život mají zatím alespoň z části ve svých rukou. Bez antidepresiv se to mnohdy neobejde, přičemž jejich nasazení by nemělo být nikdy kratší, než na půl roku.


LZE (VY)LÉČIT ANOREKTIČKU PROTI JEJÍ VŮLI?

Pokud se někdo léčit nechce (zpočátku valná většina!), nic s tím nesvedete. Opravdu je třeba dobrá vůle a spolupráce nemocné(ho).

Ani komentáře upozorňující na riziko nemají smysl: "Část dívek by se ale podle svých slov nejspíš nezamyslela ani nad komentářem člověka, který by se vlídně snažil nabídnout odbornou pomoc, protože se domnívala, že právě ona žádnou pomoc nepotřebuje (Brandtlová: Fenomén pro-ana blogů v kontextu poruch příjmu potravy, bakalářská práce 2013).


JSEM TAK NAIVNÍ, ABYCH SI MYSLELA, ŽE ČLÁNEK SI PŘEČTE ANOREKTIČKA A UZDRAVÍ SE?

Ne, to opravdu ne. Tento článek je spíše pro jejich okolí (nebo pro osoby, co se konečně rozhoupaly k léčbě). Samotná anorektička chorobu většinou popírá a zpočátku jí ani nedochází, jak moc zle na tom je. O příznacích a následcích toho postižené vědí bohužel žalostně málo! Za "opravdovou" anorexii totiž tyto ženy považují až mezní situaci, kdy nemocná není schopna jíst už vůbec nic a ztrácí zájem o okolí (Brandtlová, str. 39)!

Proberte se, holky, anorexie není ani o tom, kolik vážíte, ani o tom být krůček od smrti. Jde o ty nutkavé myšlenky, co vám řídí život! Vaše kontrola nad jídlem/životem je jen zdánlivá! V momentě, kdy to ale zjistíte, už bývá za pět minut dvanáct!


CO ŘÍCI NE ZÁVĚR? PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA

Moc bych si holky přála, abyste se probudily dřív, než bude pozdě... Poslední slovo předám anorektičce, které se podařilo vystoupit ze začarovaného kruhu. Vaší pozornosti by neměl ujít ani tento článek.


Rozšiřující literatura:
Papežová Hana: Spektrum poruch příjmu potravy: Interdisciplinární přístup
Brandtlová: Fenomén pro-ana blogů v kontextu poruch příjmu potravy,bakalářská práce 2013

20 komentářů:

  1. Ach, poznávám sice slabou, ale přece, tendenci k přejídání. Celý život jsem byla "při těle" po tátovi. Sošná, čili se nějaké to kilo ztratilo. No neztratilo, vnímala jsem je jako přítěž, ale... Doteď zápasím ne s přejídáním (vlastně fakticky někdy taky), ale s jo-jo efektem. Po čtyřicítce pravidelně váha dolů, po čase nahoru a tak pořád dokola. Teď před sedmdesátkou jsem zase v procesu zdravého života, čím častěji mám ale zase myšlenky jíst mezi jídly, jíst kaloričtěji... Základem byla rodina, jídelní zvyky, následně celoživotně víc jídla než pohybu. Teď už to docela zvládám, ale je to boj.
    To je za mě. Excesy ANA a ostatních poruch vnímám vzdáleně, v mém okolí se nevyskytly. Zato vysoce hodnotím TENTO ČLÁNEK, možná zachrání některou jednotlivou dívčinu, nebo podá berličku jejich nešťastným a tápajícím rodinám.
    Závislost nebo odmítání jídla je přítěž pro život. Dřív to asi tak časté nebylo - nebylo zavádějící nutkání z důvodu nevytíženosti mladých. Dřív dívky brzo musely pomáhat v rodině, byly často přetížené, spíš uvítaly jídlo. A teď média a blogy anorektiček - zlo doby. Už nejsme motivovaní k zabrání, abychom se pořádně učili a vystudovali něco, co nás uživí. Zde by měla víc nastoupit společnost s příklady, co dělat, aby se dnes člověk v životě uplatnil.
    Za článek ti děkuji, je víc než potřebný - všestranně informující. Co si z něho kdo vezme je už na každém jedinci či rodině postižených

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sošná? To je hezké slovo, Kitty. 😊 Kdybych někdy snad přibrala, budu se utěšovat tím, že jsem se rozsošnila. 😀

      Vymazat
  2. Pěkný článek a pro blízké nemocných určitě užitečný. Mě zaujala zejména ta práce o pro-ana blozích, tu si celou projdu. Ten článek v Reflexu je fakt odstrašující případ.
    Holek (i kluků), kteří do toho spadnou pomalu, nechtěně, je mi fakt líto. Naopak ty, kteří to propagují jako životní styl (= pro-ana blogy) bych propleskla, aby se vzpamatovali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Veruce,
      díky za pochvalná slova. 😊 Jo, ta práce je zajímavá. Mě ale nejvíc zaujala samotná její existence! Něco takového jsem vlastně nepředpokládala.

      Ad proplesknutí... Ono to k tomu v první chvíli svádí. Ani moje reakce nebyla jiná. Ale když se člověk podívá pod povrch, najde většinou STRAŠNĚ MOC nešťastnou holku, která neví, jak si zajistit pozici ve společnosti, kam většinou nezapadá, a tak to zkouší holt po svém...

      Vymazat
  3. Kéž by se tenhle článek dostal do rukou, které to právě potřebují...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janinko z Broučínkova,
      přeju si to také. Ale to je asi tak jediné, co s tím můžeme dělat...

      Vymazat
  4. Víš, co jsem se dozvěděla já? Že rozvoji těchto chorob napomáhá i malá důslednost ze strany rodičů. Ale celkově malá důslednost nejen týkající se jídla. Možná je to i nezájem ze strany rodičů o věci, které zajímají dítě. My byli teď u doktorky s dcerou a ta mi také otevřela oči. Netrpí ničím takovým, ale jsou to zas jiné starosti. Já jako rodič, který dceru vidím denně, bych na nějaké problémy nepřišla. Chci říct, že i ten tvůj článek může někomu otevřít oči.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ono se Leni sice udává, že mnohdy není ŽÁDNÁ vyvolávající příčina. Já si ale myslím, že něco v pozadí je v rodině VŽDY. Třeba to, co píšeš. Jen to prostě není na první (a mnohdy ani na druhý) pohled vidět.

      Vymazat
  5. Já pořád nevím, jak se k pro ana blogům postavit...

    "Blogy anorektiček nejsou nebezpečné proto, že by se pomocí nich někdo po přečtení "nakazil" anorexií či bulimií (jeden z častých argumentů), nýbrž proto, že se tyto osoby na těchto blozích VZÁJEMNĚ PODPORUJÍ A POROVNÁVAJÍ."

    Není lepší, když to dělají na blogu než v utajené facebookové skupině (navíc, co je na tom nesnadného? kontakt na skupinu se dá najít v cuku letu, přidávání příspěvků je ještě jednodušší než na blogu, odezva rychlejší)? Přijde mi, že vždycky když se nějaký sociálně patologický jev (což anorexie jako jedna z forem závislosti je) odsune z očí, je to pak akorát ještě větší průšvih. Na blogu je navíc alespoň nějaká šance, že si ho najde někdo blízký, nakoukne jí do hlavy, někdo se jí alespoň pokusí konfrontovat s jiným názorem než mají ostatní anorektičky, atd atd...To na facebooku odpadá... Taky se dají použít jako názorný materiál pro výchovu ke zdraví, jako otevírák k diskuzi, prevenci..

    Doufám, že to nevyznívá, že lobuji za ana blog do každé rodiny, to rozhodně ne :) Třeba s tím propagačním okénkem na blog.cz s tebou souhlasím bez výhrady.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S těma sociálně patologickýma jevama jsem se unáhlila, vždycky to průšvih není...když nad tím tak přemýšlím...

      Jak říkám, nevím, jak se k tomu postavit :)

      Vymazat
    2. Fb má zvláštní postavení a mnoho blogerů ho nemá (a ani ho nechce). Porovnávala jsem pouze Blog.cz a jiné blogovací portály. Pokud nemá bloger dobrý obsah, jinde se většinou neprosadí.

      Na tom odsunutí ale něco je, nasadila jai mi Blouda do hlavy. 😉 Zejméma je pravda, že je nějaká šance, že to na Blog.cz někdo vyštrachá. Ale zas nechat to růst jak dříví v lese, to také není řešení, viz ten šílený nárůst, který nikdo zatím ani není schopný spočítat...

      A třeba ta jedna "smazaná", typická anorektička se vším všudy, přešla na WordPress. A stěžovala si se svými jídelníčky o max. 500 kcal, že anorektička není...

      Tak jsem teď udělala průzkum a v češtině na mě téměř nic nevypadlo! Což je fajn. Takže na fb se asi moc neuchytí. A udivilo mě, že ta hlavní skupina má docela rozumný úvod (pokud to tedy není jen na odvrácení pozornosti).

      Vymazat
    3. No Bloudíku, já tady na to myslím celou dobu... 😀 Ty totiž píšeš vždycky něco, co mě přinutí o tom přemýšlet... A to je moc dobře. 😊

      Nejhorší je, že některý se inspirovaly proti-anorektickými filmy ve škole, to jsem nakonec myslím ani neuváděla. Je to zvláštní, čím vším se dá zasít semínko.

      Akorát mi přijde, že tomu pořád něco chybí. Že ke smazání blogu by to chtělo ještě nějaký "bonus". Ale co? Čím těm holkám prospět? Když to jde jen virtuálně...

      Nejzajímavější jsou ty jejich skutečný příběhy, proto jsem na ty nejlepší, co jsem četla, uvedla odkazy. Tam je i vidět, že když holka v určité fázi nechce, tak přes to prostě vlak nejede...

      Takže Bloudíku, děkuji ti každopádně za tvoje komentáře. Díky tobě mi snad nikdy nezareznou závity. 😊

      Vymazat
    4. Zajímalo by mě, jestli Anabell nebo jiná podobná organizace zkoušela na blogu něco jako terénní virtuální sociální práci, třeba skrz svoje peer poradkyně. Nebo zadat kontextovou reklamu na svépomocnou skupinu. Nebo nějak jinak využít, že se ty nemocné slečny dají nakontaktovat. I když by to byl asi dost oříšek, jak píšeš... členky komunity odbornou pomoc obzvlášť odmítají.

      Rezu nazdar!:)

      Vymazat
    5. Tak to nevím, jestli to peer-ky zkoušely na blozích. Ale četla jsem, že s tou reklamou to funguje v zahraničí - z toho usuzuji, že u nás asi nikde ne.

      Vymazat
  6. Moje stanovisko po ránu je, že bych blogy nerušila, ale zrušila jim propagaci pomocí ikonky a zařazení do kategorie, štítky a všechno podle čeho se můžou snadno seskupovat a zavedla bych nutnost odkliknout podobné upozornění jako je na blozích se sexuální tematikou, kde potvrzuješ, že ti je na osmnáct, jen tenhle by se nesl v duchu "anorexie škodí zdraví". Jeden proklik bych dala na samotný blog, s tím že riziko přijímáš...a jeden na nějakou on-line pomoc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, hodně jsi mě Bloudíku nahlodala! Tohle mi přijde nejlepší kombinace (i když nevím, do jaké míry je technicky proveditelná). Kdyby Blog.cz nebyl v takovém stavu, v jakém je, asi bych se snažila s adminkou spojit a tohle navrhnout. Ale na Blog.cz už zas přestávají fungovat důležitější věci, takže to nemá smysl... Každopádně díky za zajímavou diskusi. 😊

      Vymazat
  7. Jak to tak čtu, tak mě od podobných volovin uchránila moje lenost. Na gymplu jsem si připadala oplácaná, teď když zpětně koukám na fotky, tak jsem byla normálně štíhlá a v pohodě. Je pravda, že jsem sošná (velmi půvabný terminus technicus), takže kilčo sem tam se ztratí. Momentálně jsem ve fázi stresového hladovce. Když mám shon a nervy tak prostě zapomenu jíst. Problém vyřešila instalace podpůrného programu Přítel-kuchař, který se stará aby jedla aspoň někdy... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá "sošná" Aničko,
      to znám, ve stresu taky někdy zapomínám jíst - a vzpomenu si až za několik hodin. Takový podpůrný program je nedocenitelný, tahle aplikace ke mně zatím nedorazila (alespoň ne v této formě). 😊

      Vymazat
    2. Je to paráda. Já jsem zatím nejdýl zapomněla jíst asi na týden. Skončila jsem v mdlobach, pak jsem si spocitala kdy jsem naposled jedla a do krku mi nalili Polívku. Od té doby vím že s tím mám problém a musím se hlídat.

      Vymazat
    3. Hele a nezaskočilo ti? Když ti tam narvali celýho Polívku? On je přeci jen takovej neskladnej! 😉

      Vymazat

Uveďte prosím nějakou přezdívku (pole NÁZEV/ADRESA URL - stačí vyplnit jen přezdívku). Jinak mi vaše komentářové kapky splynou v jedno nekonečné moře. 😉

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE. 😊