Skoro všechny odborné články již jsou ze starého blogu doktorka-se-srdcem.blog.cz přestěhovány (a na těch pár zbylých "čekatelů" je v příslušné rubrice uveden odkaz). 😊

úterý 5. září 2017

Bez černý (Sambucus nigra), 2. část: Účinky, zevní užití, sběr


ZEVNÍ POUŽITÍ ČERNÉHO BEZU, Sambucus nigra (LÉKOVÉ FORMY):

Pozn.: 1. část (vnitřní užití a záměna bezu černého) je zde.

1. KVĚT

o   MAST Z BEZOVÉHO KVĚTU A SÁDLA podle MUDr. Dorky D. (hnisající rány, změkčení zatvrdlin, furunkl - nežit):
Na mast z květů bezu budete potřebovat 10 g sušených květů (zhruba 2 plnější polévkové lžíce) a 2 lžíce vepřového sádla (bylinky musí být zcela ponořené). Vše přiveďte na velmi mírném ohni k „varu“ a po jeho dosažení IHNED stáhněte z vařiče. Nechte louhovat min. 8 - 12 hodin (ideální je místo u mírného zdroje tepla, tak aby sádlo NEMOHLO aspoň po dobu několika hodin ztuhnout, nebo prostě občas zapněte plotýnku). Pak mírně zahřejte, jen tak, aby se sádlo znovu roztavilo, a sceďte přes plastové sítko, gázu nebo čisté plátýnko.

Pokud byste mast chtěli vyrábět z čerstvého květu, doporučuji nechat květy zavadnout 2 - 3 hodiny a až pak je vložit do sádlové lázně. Máte-li plynový sporák, doporučuji raději vodní lázeň.

Bez černý mast recept




.
Dodatek pro redaktory z velkých serverů (a osoby jim podobné): nekopírujte, prosím, bez mého výslovného souhlasu celé odstavce. V mých článcích je spousta specifických prvků, co nikde jinde nenajdete. Pokud už se budete chtít inspirovat, obtěžujte se alespoň s přeformulováním vět. Za žádných okolností nepřebírejte, ani v upravené podobě, moje vlastní receptury. Já sama vždy zvažuju, co, jak (a jestli vůbec) z knih nebo jiných zdrojů smím použít!
.
o   CITRONOVO-BEZOVÝ DEODORANT Z KVĚTŮ BEZU, DOMÁCÍ VÝROBA (proti pocení): 
  • 1 květenství bezu černého
  • 1/2 kůry z bio-citronu
  • 100 ml vody
  • 1 čajová lžička jedlé sody 
1. Nejprve otrháme z okolíků jednotlivé kvítky a vložíme do sklenice. Nakrájíme citronovou kůru na drobno a přidáme do sklenice. Zalijeme vodou a necháme stát přes noc v chladničce.
2. Další den vše pečlivě přecedíme a přidáme jedlou sodu. Naplníme do prázdné nádobky s rozprašovačem a dobře protřepeme.
Mějte na paměti, že tento přírodní deodorant vydrží při pokojové teplotě jen 1 - 2 týdny, zato v ledničce až 3 měsíce. Jeho trvanlivost můžete prodloužit i přidáním 20% alkoholu. Na zimu si ho můžete i zmrazit a používat vesele dál. A na závěr jedno důležité upozornění: Tento deodorant LEHCE BARVÍ, proto ho nikdy nepoužívejte ke světlému oblečení! 
.
o   KRÉM Z ČERNÉHO BEZU
nebo jinou kosmetiku si můžete vyrobit sami doma podle tohoto návodu.
.
o   KLOKTADLO - NÁLEV ČI ODVAR (záněty v dutině ústní či hltanu, angína):
a) 5 g (1 zarovnaná polévková lžíce) sušených květů bezu černého vložíme do malého množství studené vody (1 hrnek, zhruba 200 - 250 ml), nejlepší je malý plecháček. Přivedeme k varu a ihned odstavíme z vařiče. Po 10 minutách scedíme.
b) Novotný radí použít na kloktadlo odvar z plodů bezu v mléce.

o   VÝPLACHY OČÍ (OČNÍ KOUPEL) - ODVAR Z KVĚTŮ (konjunktivitida: zánět spojivek):
Odvar doporučuji max. půlminutový a vždy by se mělo přidat i maličko soli (nejlépe bez protihrudkujících látek, např. himálajská sůl), aby vznikl tzv. fyziologický roztok (v něm je 9g soli na 1 l tekutiny).

o   OBKLADY Z KVĚTU BEZU - NÁLEV, ODVAR, MACERÁT (analgetikum, zánět, kožní problémy, spáleniny):
.
a) Nálev (spaříme vroucí vodou) nebo max. půlminutový odvar použijeme na kožní problémy: akné, ekzémy (včetně kontaktního ekzému), psoriáza (lupénka), furunkl (nežit); bez působí jako jemné adstringens (stahující účinky). Lze využít i na varixy (křečové žíly), popáleniny 1. stupně nebo bolesti zubů (vždy samozřejmě doporučuji návštěvu zubaře!).
b) Macerát či nálev ve víně, event. macerát v octě (analgetikum, zánět otok):
Vhodné jako analgetikum na bolesti, např. hlavy, neuralgické bolesti, záněty nebo otoky. Tyto obklady můžete zkusit i při nespavosti (viz Novotný). Čerstvý květ se namočí do studeného vína (nechte louhovat minimálně přes noc), sušený květ bezu bych určitě vhodila do vroucího vína a odstavila z vařiče (nechte louhovat 20 - 30 minut pod pokličkou).

o   INHALACE (respirační onemocnění):
1 polévkovou lžíci květu bezu přelijte 0,5 l vroucí vody. Inhaluje se několikrát denně, viz článek. Hodí se při těchto onemocněních: otitis media (zánět středního ucha), rhinitis (rýma), akutní bronchitida (zánět průdušek).

o   PLÁTĚNÉ PYTLÍČKY K NAHŘÍVÁNÍ (revma):
Tento způsob je v dnešní době bohužel podceňován). Plátěné pytlíčky z květu nebo i listu bezu se ohřáté přikládají na revmatické bolesti, zatvrdliny a otoky.

2. PLOD

o   OBKLADY ZE ŠŤÁVY Z PLODŮ (neuralgie trigeminu - bolest trojklaného nervu, bolest hlavy - cefalea):
Pozor, ať si při aplikaci něco neušpiníte! Barvivem potřísněnou látku je nejlépe napřed pokapat citronem (nebo přisypat kyselinu citronovou) a teprve pak vyprat klasickým způsobem.

3. LIST

o   ZÁBALY (REVMATICKÉ BOLESTI svalů či kloubů - myalgie, artralgie, včetně bolestí kolena - gonalgie, kloubní výpotek v kolenním kloubu - hydrops: obklady vytáhnou „vodu z kolena“; HOJENÍ: spáleniny, rány, vředy, i bércové, prevence píštělí; HEMOROIDY či zánět v oblasti rekta):
a) Suché zábaly z ČERSTVÝCH listů:
do čerstvých, paličkou naklepaných listů (až bez pustí trochu šťávu) balíme klouby a upevníme obvazem. Doba obkladu je zhruba 1 hodina.
b) zábaly ze SUŠENÝCH listů:
V zimě, kdy nemáme čerstvé listy, si z nouze pomůžeme tak, že suché listy spaříme horkou vodou. Vzniklou kašovitou hmotu lze tradičně vylepšit strouhaným celerem (muži) nebo petrželí (ženy), viz Janča & Zentrich. Přikládání teplého ohřátého listí spolu s květem na otoky kolen doporučoval už Mattioli. 
.
o   OBKLADY Z LISTŮ:
Listy naklepeme, aby pustily šťávu, případně z nich vylisujeme šťávu. Takto připravené listy pak smícháme s vínem a otrubami a mírně teplé přikládáme na oteklé nohy.
b) Obklady: tinktura z listů bezu podle Dr. Čermáka (onkologická onemocnění - rakovina):
U nádorů zevně přístupných kromě melanomu (Čermák, viz Janča & Zentrich) se používají několikrát denně obklady připravené namáčením gázy nebo flanelu do tinktury z listů s přídavkem zhruba 15% kůry (tinktura se může trochu zředit). U nádorů ústní dutiny, jícnu či žaludku se aplikují výplachy dutiny ústní či kloktání nebo se tinktura přidává do nálevu. Vnitřní užívání doporučuji VŽDY konzultovat s vaším lékařem, hrozí otrava!!! Dr. Čermák doporučoval tinkturu s 60 - 65% obsahem etanolu (TIP:  60% alkohol vyrobíte smícháním stejných množství klasické a snadno dostupné 40% lihoviny s 80% konzumním lihem; v lékárně vyjde koupě 60% etanolu víc než 2 krát dráž!!!), louhuje se 1 týden.
c) Obklady: tinktura z listů bezu (artralgie - bolesti kloubů, edémy - otoky):
volně přeloženo a upraveno podle http://www.biomedicus.de/heilpflanzen/schwarzer-holunder
Listy bezu, natrhanými nejlépe v květnu a červnu, naplníme z 1/3 sklenici (můžeme přidat i pár, ze stopek otrhaných, kvítků bezu) a zalijeme minimálně 40 % alkoholem (vodka, slivovice, režná, žitná), 60 % etanol je ale ideál. Necháme stát 10 - 12 dní na světle. Po scezení uchováváme v temnu. Pouze zevní užití!
 
o   KOUPELE NOHOU - LISTY BEZU (otoky, revma, bércové vředy)
Doporučuji spařit zhruba 4 hrsti čerstvých bezových listů, posekaných na drobno keramickým nožem. Po asi 15 minutách louhování sceďte a nařeďte studenou vodou do lavoru na celkový objem ca. 5 l tak, aby byla teplota příjemně teplá (při větším množství vody samozřejmě zvětšíme množství listů). Bércové vředy by neměly být „otevřené“.
.
Rozemleté mladé listí lze smíchejte se sádlem a přikládejte na bolavá místa.

4. MLADÉ VÝHONKY BEZU

o   OBKLADY (bolesti pohybového aparátu):
Vhodné při těchto onemocněních: dna, revmatismus, onemocnění šlach, viz Váňa.

5. KŮRA

Kůra z bezu aplikovaná zevně změkčuje (viz Odyová).
o   OBKLADY (rozsáhlejší popáleniny 1. stupně: kůže jen zarudlá a lehce zduřelá):
Čerstvou zelenou kůru natlučeme paličkou na maso tak, aby trochu pustila šťávu a zvlhla (viz Hruška). Na běžné malé spáleniny mám pro vás praktičtější recept:
TIP: Pokud se spálíte v kuchyni, jak se to občas stává, dejte ruku pod vodu a při tom stiskněte na postižené končetině bod LU 7. Jak ho rychle najít pomocí speciálního hmatu najdete zde (viz obrázek). Mnohokrát vyzkoušeno!

6. KOŘEN

Kořen bezu účinkuje ze všech částí bezu nejsilněji a při jeho užívání je třeba velké opatrnosti.  Lze ho využít jako kloktadlo.

Bez černý - Sambucus nigra - Baza čierna - elder / elderberry / black elder, schwarzer Holunder - Бузина чёрная - saúco negro / saúco común - Grand Sureau / Sureau noir - sambuco comune
.

ÚČINNÉ OBSAHOVÉ LÁTKY

Květy obsahují až 3,5 % flavonoidů (hlavně rutin, ale také např. quercetin, astragalin), aminy, např. cholin (ty způsobují pach květů), 0,02 - 0,2 % éterického oleje (silice) s vysokým podílem volných organických kyselin (kyselina valerová nebo fenolové kyseliny: kyselina chlorogenová, kyselina kávová), jedovatý kyanogenní glykosid sambunigrin (ve stopách) a jeho rozpadové produkty (kyselina mandlová, kyanovodík a glukóza), triterpeny, fytoestrogeny (viz studie; zmínky i ve starších pracích, viz dřívější název „thelikininy“), cukry, sliz a třísloviny. Za zmínku stojí také velký obsah draselných solí (4 - 9 %).
V plodech najdeme ovocné organické kyseliny (jablečná, citronová, vinná chinová, cholorogenová nebo askorbová čili vitamin C) flavonoidy (rutin), éterický olej, anthokyanové glykosidy, třísloviny (zhruba 3 %), fytosteroly (viz studie), pektin, cukry (7,5 %) a vitaminy (ve 100 g čerstvých plodů je to zhruba 65 mg vitaminu B2, 18 mg vitaminu C a 17 mg kyseliny listové a dále i betakaroten (provitamín A) a další vitaminy skupiny B (B5: kyselina pantotenová, B6, B12), viz Enzyklopädie Essbare Wildpflanzen, Mika a Tomko, Velgosovi a Hruška).
Listy a kořeny a kůra obsahují kromě pryskyřic, tříslovin a organických kyselin jedovaté kyanogenní glykosidy v daleko vyšším množství (sambunigrin aj.)! V semenech plodu je mastný olej a také jedovaté glykosidy.

a) SBĚR A SUŠENÍ KVĚTŮ BEZU ČERNÉHO

Květy (květenství) bezu černého (Flos sambuci) se trhají nebo odstřihují nůžkami v květnu až červnu TĚSNĚ PŘED ÚPLNÝM ROZVITÍM středních kvítků za suchého počasí (nejlépe až 3. suchý den) s krátkou stopkou (max. 1 cm, viz Richter - Severa). Janča & doporučuje sbírat květy kolem poledne. Při sběru je nijak nemačkáme. Bezové květy se také snadno zapaří.
Květy si na sušení rozložíme stopkami nahoru, nebo je zavěsíme na šňůru, nesušte je na slunci. Sušíme ve stínu, na dobře větraném místě. To, že jsou květy suché, poznáme podle největších stopek - ty musí být dokonale suché. Lépe se sušení podaří umělým teplem do 40 (45) °C. Správně usušený květ bezu má nažloutlou barvu, květní stopky jsou žlutozelené až šedozelené.
Když jsou květy dokonale suché, zdrhneme je ze stopek a prosejeme přes hrubší síto. Poměr seschnutí je 6,5 : 1. Droga má silný a charakteristický pach, chuť nejprve nasládle slizovitou, později slabě škrablavou. Uchovávejte v suchu v uzavřených nádobách bez přístupu světla!
Bezová droga je velmi citlivá na vlhkost - pokud navlhne, zhnědne a znovu se musí dosušit, stává se bezcennou. Pozor, květy se mohou při nevhodném sušení zapařit během 1 - 2 hodin a pak už není naděje na záchranu, stejné je to při navlhnutí!
Květová droga bez stopek (Flos sambuci sine stipite), nejlepší jakost, má bledě krémovou (slonovinovou) barvu. Květová droga se stopkami (Flos sambuci cum stipite), má stejnou barvu květů a stopky jsou dlouhé max. 1 cm.

b) SBĚR A SUŠENÍ PLODŮ BEZU ČERNÉHO (BEZINEK):

Plody černého bezu (Fructus sambuci) trháme v srpnu až září (event. říjnu) nejlépe za suchého počasí, kdy jsou plody už zcela zralé (ale ne přezrálé). Sušíme je RYCHLE, zavěšené nebo na sítech na slunci, umělým teplem pak při teplotě do 50 - 60 °C. Poměr seschnutí je 7 - 8 : 1. Suší se až do úplného scvrknutí a svraštění plodů, které se pak sdrhnou ze stopek. Někdy se doporučuje i sušení bez stopek (bobule se oberou hned).
Pokud je droga správně usušená, plody mají leskle černofialovou barvu, jsou bez pachu a mají nakysle sladkou, poněkud svíravou, chuť. Přítomnost stopek, nedozrálých nebo jinak znehodnocených plodů snižuje kvalitu drogy. Uchováváme v uzavřených nádobách, náchylnost k navlhnutí.
Důležitá poznámka: Doktor Epstein, který se léčebnými účinky bezu hodně zabýval, zjistil, že v roce 1913 najednou přestaly bezinky, plody bezu, léčit. Usuzoval, že se to stalo pod vlivem deštivého léta (všiml si, že i u náprstníku, digitalis purpurea, se léčivé schopnosti vlivem deště značně oslabují). Předpokládám, že u květu to bude podobně. Proto vždy raději zachovávejte pravidlo SBĚRU: minimálně 3. SUCHÝ DEN.

c) SBĚR A SUŠENÍ LISTŮ, KŮRY A KOŘENE BEZU ČERNÉHO:

Listy bezu černého (Folium sambuci) sbíráme v květnu až červnu. Nejvhodnější je mladé křehké listí rostoucí v okolí květů.
Kůru (Cortex sambuci) lze sbírat po celý rok, optimální je březen až duben. Kůra se suší obvyklým způsobem, sesychací poměr je 2 : 1.
TIP: Chceme-li kůru sbírat dříve, nařežeme na podzim nebo na začátku zimy vrchní pruty a dáme je přes zimu do vody (nesmí však zamrznout!). Větve začnou zhruba v prosinci rašit a kůru tak můžeme loupat pro léčebné účely.

Mladé výhonky bezu sbíráme v květnu a červnu.  Později je trháme jen z dorůstajících letorostů. TIP: V zimě to řešíme tak, že větévky vložíme v teplé místnosti do vázy s vlažnou vodou, kterou často vyměňujeme. Otrháváme rašící lístky.

KDE A CO KOUPIT:

Čaj: sušený květ bezu černého je nejlépe koupit u firmy Natura Grešík nebo Jukl, plod je dostupný jen u Grešíka.
Co se týče tinktury, není moc a výběr: květ nebo plod (Kadaňka Tinktura.eu).
Z gemmoterapie (tinktura z pupenů) považuji za nejlepší firmu Rabštejnská Apatyka, která spolupracovala s panem Zentrichem, má však omezený výběr.
Bezový sirup bez konzervantů jednoznačně Natura Grešík (dobrá cena i koncentrace) nebo Kitl Syrob bezový květ. Určitě občas nakoukněte na Fler (1, 2), tam jsou mnohdy zajímavé pochoutky.
Mast z bezu se mi žádná nelíbila, udělejte si ji sami doma. Já ji zrovna vyrobila, je to otázka chviličky. Petrolatum (vazelína), vyrobené z ropy, do žádných bylinných mastí rozhodně nepatří, používají ho i renomované firmy (viz článek)! S těžkým srdcem jsem teď jednu takovou bylinkovou mast koupenou před lety vyhodila (vždycky jsem z ní měla špatný pocit, ač má velmi dobré bylinné složení).

KOMBINACE:

KVĚT:

Při nachlazení lze květ bezu kombinovat s následujícími bylinami: květ lípy, nať brutnáku, nať nebo květ řebříčku, vrbová kůra, květ divizny, tužebníku nebo proskurníkového kořene.
Při revmatických obtížích s kůrou vrby bílé nebo listem vachty trojlisté.
Na zvýšení diurézy (močení) a přípravu močopudného čaje při infekci / zánětu močových cest lze květ bezu černého kombinovat s kořenem pýru, listem břízy, semeny nebo kořenem petržele, natí přesličky, natí rdesna ptačího (truskavec) nebo kořenem smetanky (pampeliška).
V očním lékařství na vnější použití lze květ bezu kombinovat s květem heřmánku, chrpy nebo světlíku.

PLOD:

Plod (bezinky) jako laxans (projímavé účinky) je vhodné před vmícháním do směsi podrtit a zkombinovat s jinými bylinami podobného účinku, viz receptury.

BYLINNÉ SMĚSI, RECEPTY:

viz samostatný článek (vyjde).

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY BEZU ČERNÉHO:

V terapeutických dávkách nevykazuje žádné nežádoucí účinky.  Při předávkování může obsažený sambunigrin způsobit nevolnost, zvracení, průjem a polyurii (časté a vydatné močení). Dále může být pociťováno bušení a bolesti srdce a tlak v nadbřišku. Nepřevařená bezová šťáva nebo i větší množství správně upravených plodů může způsobit nevolnost.
Kořeny a kůra působí dost prudce a po požití většího množství z nich připravené šťávy mohou nastat obtíže až smrt. V literatuře je popsáno úmrtí ženy, která zemřela na těžké průjmy po požití 3 lžic šťávy z kůry (Lewin 1962).

KONTRAINDIKACE:

Kůru neužívejte v těhotenství kvůli projímavým účinkům. Bez odnímá tekutiny a vysušuje, proto to vždy při léčbě berte v úvahu!

BEZ ČERNÝ V KUCHYNI ANEB GURMÁNSKÉ TIPY A RECEPTY:

viz samostatné články (květ: 1, 2, 3) a plod (1, 2, 3).

PSYCHICKÉ PŮSOBENÍ:

Zažil-li člověk mnohá zklamání v životě a je proto zahořklý, Mattioli doporučuje k „otevření zavřeného a zatvrzeného života“ připravit z mladých listů bezu prášek a ten podávat s teplým masovým vývarem. 

ZAJÍMAVOST:

Mravenci nesnášejí listy bezu, levandule nebo kerblíku. Insekticidní účinek bezu je už dlouho znám, dokáže zabít i housenky, viz studie.

PĚSTOVÁNÍ BEZU:

Při pěstování na zahrádce je vhodné občasné prořezávání, zejm. starších větví. Řez se provádí na podzim (viz Hruška).
  • Množení pomocí dřevitých řízků: délka kolem 20 cm, které se odeberou v říjnu z vyzrálých letorostů. Vysazujeme je na podzim do humózní půdy, kterou má bez nejraději. V příštím roce provedeme řez a necháme z vyrašených oček pouze nejsilnější výhon.
  • Druhá varianta rozmnožení bezu je z bylinných polovyzrálých řízků: odřízneme je v létě a necháváme je zakořenit v pařeništi (pod folií). Přistiňujeme je a rosíme až do úplného zakořenění.


Rozšiřující literatura (další odkazy v textu):
J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin, Eminent 1994 - 1999
P. Váňa: Rady bylináře Pavla, ÁKA Čejkovo nakladatelství, 1990
Andrew Chevallier: Herbal remedies, 2007 Dorling Kindersley Limited
S. G. Fleischhauer, J. Guthmann, R. Spiegelberger: Enzyklopädie: Essbare Wildpflazen, AT Verlag 2013
H. Schilcher, S. Kammerer, T. Wegener: Leitfaden Phytotherapie, Elsevier 2010, 4. Aufl.
Maria Treben: Zdraví z boží lékárny, nakl. Dona České Budějovice 1991
I. und P. Schönfelder: Der Kosmos Heilpflanzenführer, 2010 
Karol Mika: Fytoterapia, vydavatelství Osveta 1988
J. Kresánek, D. Dugas: Príručný atlas liečivých rastlín, vydavatelství Osveta 1985 
J. Kresánek, J. Krejča: Atlas liečivých rastlín a lesných plodov, vydavatelství Osveta 1988
Valentin Gennadjevič Rubcov, Karel Beneš: Zelená lékárna; 1984
Miloš Richter - František Severa: Léčivé rostliny; Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1971
Lesley Bremnessová: Bylinář, Fortuna Print
Velgosová, Velgos: Naše liečivé rastliny, Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1988
MUDr. R. Novotný: Naše léčivé rostliny v lékařství, Alois Koníček Praha 1944
Erdelská a kol.: Atlas liečivých rastlín, vyd. Príroda 2008
Dietmar Aichele: Co tu kvete?; originál v němčině z roku 2004; nakl. Pavel Dobrovský-Beta a Jiří Ševčík, 2006
Jozef Tomko: Farmakognózia (učebnice pro farmaceutické fakulty), 2. přepracované vyd., Osveta 1999
Pietro Andrea Gregorio Mattioli: Herbář, původní vydání z roku 1931
 

2 komentáře:

Uveďte prosím nějakou přezdívku (pole NÁZEV/ADRESA URL - stačí vyplnit jen přezdívku). Jinak mi vaše komentářové kapky splynou v jedno nekonečné moře. 😉

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE. 😊