Skoro všechny odborné články již jsou ze starého blogu doktorka-se-srdcem.blog.cz přestěhovány (a na těch pár zbylých "čekatelů" je v příslušné rubrice uveden odkaz). 😊

středa 2. srpna 2017

Batolec duhový (Apatura iris), kropenatec jetelový (Chiasmia clathrata): Jak jsem zahlédla otakárka…

Dnes je to spíš o příběhu, než o fotografiích. Abych vás ale zas tolik nešidila, přidám i něco jiného. Vlhkého (ne, výjimečně nemluvím o vlhkosti a hlenu 😀). 

Babočka kopřivová - Aglais urticae / Papilio urticae / Nymphalis urticae - ortiguera / mariposa de la ortiga babôčka pŕhľavová - Small tortoiseshell - kleiner Fuchs - Крапивница - Petite tortue - Vanessa dell'ortica
 


Kropenatec jetelový (Chiasmia clathrata) z čeledi píďalkovití je prazvláštní tvor. Ačkoliv patří k nočním motýlům, létá i přes den, zřejmě syndrom ADHD. 😉 Je dost malý (maximální rozpětí křídel se udává 2,5 cm), a tudíž nenápadný - a špatně se fotí. Ten jeho profil mě opravdu zaujal. Zpočátku jsem si nebyla ani jistá, zda je to vůbec motýl! Už mu pomalu končí sezóna (létá zhruba do poloviny srpna), takže pokud bych chtěla nějakého „zachovalejšího“, musela bych zachytit druhou, často již neúplnou, generaci. Holt už plachtí od poloviny dubna! Tak uvidíme, co se mi na „mojí“ louce vyklube. Přezimuje kukla a po vylíhnutí, v polovině dubna, začíná její sezóna u letectva. 

Kropenatec jetelový - Chiasmia clathrata - listnatka ďatelinová - Latticed heath - Gitterspanner / Kleekräuterrasen-Gitterstriemenspanner / Kleespanner- Пяденица клеверная - Celosía del Brezo - Géomètre à barreaux
A jedna "ojetina".

No a teď k těm dvěma skvostům, z nichž se mi podařilo napůl zachytit jen jednoho. Lítala jsem z místa na místo místo motýlů a na betonové cestě zakončené štěrkem, která k louce vede, odpočívala moje slavná motýlí kabelka a batoh. Najednou se můj zrak stočil tím směrem (na blbosti mi intuice funguje fakt neomylně) - a spatřím velkého hnědého motýla, jak obchází svižným krokem kolem mých zavazadel.

Říkám si, hmmh, zas okáč bojínkový, není to snad ten, co jsem ho tu před pár týdny zanechala?, a dál hledím jak uhranutá na ten zvláštní, jasně žlutý, dlouhý sosák se zvláštní strukturou, kterým zkoumal terén - to jistě fetoval moji ohmatanou kabelku z pošlého osla. Má totiž rád zdechliny (a taky exkrementy, ze kterých saje).

Jak jsem byla uhranutá tou jeho násoskou (vypadala jakoby pokrytá pylem), nestačila jsem si ani všimnout, že na zádech nevláčí šachovnici, a tudíž se NEJEDNÁ o žádného okáče bojínkového, nýbrž o mého vysněného a zákonem chráněného batolce duhového (Apatura iris)! I když to byla jen hnědá samička, která se nehonosí modrým zbarvením s kovovým leskem! Co jsem to vlastně ulovila, jsem zjistila až doma, po důkladném zkoumání (Alka ví, že můj vlasový porost značně prořídl, jak jsem si rvala vlasy poté, co jsem „prozřela“).

Vyfotila jsem dva záběry (z nichž mi vždy částečně odpochodoval, jeho krok byl opravdu rázný) a protože mi sláva stoupla do hlavy (motýli mě přeci milují!), napřímila jsem se celkem RYCHLÝM pohybem - a že si jako za tím maratoncem dojdu blíž. Dost jsem si ho nevážila, okáče už přeci mám… Jo… Pýcha přechází pád! Motýl si řekl, že kabelkovou mršinu oželí a zamířil nahoru na blízký strom (věděli jste, že někteří motýli se zdržují v korunách stromů?, já tedy ne!), a měla jsem po žížalkách! 

O den později: To se tak honím za modráskem, který se tam konečně objevil, a něco mi vyletí pod nohama! Jů, otakárek! A to otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), chráněný druh, který je ještě vzácnější, než fenyklový! A pěkný obr!  Sice už měl podle vzhledu nalétáno dost kilometrů a ostruhy již cestou ztratil, ale pořád platí v motýlím rodu za krále těchto křehkých tvorů! Sednul si - a já na bobek k němu. To už však milý motýl psychicky neunesl (nejdřív ho ta dvounohá potvora málem zašlápne a pak ho ještě bude šmírovat?!) a vznesl se do výšin. Se zamáváním křídel odplachtil mimo můj dosah…  

Myslela jsem, že tyhle dva kamarády v životě nespatřím. Takže už tohle byl úspěch. To bych nebyla já, abych nechtěla víc… 😊 Další den jsem neuspěla ani se starým hermelínem, který jsem pracně vylovila z koše. Moc se tedy za tu dobu v teple neroztekl, konzervanty holt plní svou úlohu, takže ani motýly neoslnil a žádná přelétavá ani jiná VIP návštěva mě nepoctila.

Co jsem nezachytila já, to se s otakárkem povedlo někomu jinému. A batolec je zde nebo tady (hlavně mě mrzí, že nemám ani profil... ).

A to je konec dnešní motýlí pohádky. Snad bude mít příští víkend lepší závěr (a hlavně fotky). Přemýšlím, na co bych ta krásná letadla tak ještě mohla nalákat... Už vím! Hovno u cesty! To by bylo, aby motýl na kus hnědého od hafíků nepřiletěl! 😀

Babočka bílé C - Polygonia c-album - babôčka zubatokrídla - Comma - C-Falter - Углокрыльница c-белое - C-blanca - Robert-le-Diable - Vanessa C-bianco

6 komentářů:

  1. Po žížalkách? snad po píďalkách! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypadá to, že nejen po píďalkách, ale i po ostatních motýlech, jak je vidět z obnošenosti motýlího šatu... 😊

      Vymazat
  2. Nebýt těch křídel, je to pěkná obluda. Klame oblečením :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že nemyslíš batolce, ale kropenatce. 😊 I když mně se tedy ta potvůrka fakt líbí. 😊

      Vymazat
  3. Ježiši, mě dojala ta malá ropuška, sedí tam jako malý chcípáček. Je teď jejich doba, malý prdíci skáčí po cestách..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, tys mi připomněla, že jsem tam zapomněla napsat, jak byla velká. Ona se mi chtěla schovat pod ten drn, bála se, chudinka, tak jsem to trochu nadzvihla - a vyfotila jí. 😊

      Vymazat

Uveďte prosím nějakou přezdívku (pole NÁZEV/ADRESA URL - stačí vyplnit jen přezdívku). Jinak mi vaše komentářové kapky splynou v jedno nekonečné moře. 😉

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE. 😊